Hulín 4

Výstavba dálniční i silniční sítě na střední a východní Moravě umožnila téměř komplexní prozkoumání řady známých, ale také nově odkrytých archeologických lokalit. Kromě zbytků velkých pravěkých sídlišť, jako jsou lokality Vrchoslavice – Vitčice 1, Hulín 1 a Hulín 3, nacházíme na jejich okraji i lokality s nevelkým počtem dochovaných objektů a s minimálním obsahem nálezů,  např. areály využívané k hospodářským účelům, k pěstovaní obili a dalších zemědělských produktů. Mezi takové areály patří Hulín 4, lokalita o rozloze téměř 32 ha, na jejíž ploše bude stát mimoúrovňová křižovatka spojující dálnici D1 a silníce R 49 a R 55. Lokalita Hulín 4 se nachází na sever od města Hulína v rovinatém terénu, který je součástí Holešovské plošiny – krajiny uzavřené údolím řeky Moravy na západě a Hostýnsko – Vsetínskou pahorkatinou na východě. Původně v těchto místech protékal potok, který byl kvůli získání orné půdy v druhé polovině 20. století zatrubněn, což změnilo ráz nejbližšího okolí. Na celé ploše lokality bylo prozkoumáno 86 archeologických objektů. Objekty se koncentrovaly do několika skupin, které zřejmě původně kopírovaly východní břeh dnes už neexistujícího potůčku. Prozkoumané objekty byly velmi chudé na nálezy. Jen v několika z nich byly nalezeny fragmenty keramiky, zvířecí kosti či v jednom případě bronzová jehlice. Kvůli absenci keramiky či jiných datujících artefaktů nelze většinu zkoumaných objektů zařadit do archeologických kultur či období. A to s výjimkou několika málo případů. Tak třeba skupinu objektů ležících v centrální části zkoumané plochy lze na základě keramiky datovat do slezskoplatěnické fáze kultury lužických popelnicových polí (10.-6. st.př.n.l.), zatímco další skupinu, vzdálenou cca 0,3 km severním směrem, lze datovat do starobronzové nitranské kultury (poč. 2.tis.př.n.l.). Kromě sídlištních objektů byly v centrální části lokality odkryty také 3 hrobové celky eneolitické kultury se šňůrovou keramikou (konec 3. tis.př.n.l.). Jednalo se o jeden větší hrob, do něhož byli uloženi dva jedinci vybavení na posmrtný život kamenným sekeromlatem, pazourkovou sekerkou, kamenným brouskem, kostěným dlátkem a špatně zachovalou atrapou kamenného sekeromlatu vyrobenou zřejmě z pískovce. Dva menší hrobové celky už nebyly tak bohatě vybaveny. V hrobě č. 2 byly nalezeny jen dolní končetiny a v hrobě č. 3 se z kostry dochovaly jen zlomky zubů a hůře dochovaný keramický pohár zdobený otiskem šňůry. Mezi zajímavé nálezy z lokality patří z kamenů vytvořené "okruží" studánky, jejíž pramenitá voda odtékala dále do zaniklého potůčku; studánka i její kamenná úprava byly zničeny během melioračních prací v minulém století.

Tepenec

V červenci 2008 jsme zahájili 5. výzkumnou sezonu na lokalitě Jívová-Tepenec. Kopec Tepenec s hradiskem popelnicových polí a středověkým hradem se nachází na okraji Nízkého Jeseníku, poblíž obce Jívová, zhruba 15 km severovýchodně od Olomouce. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 480 – 516 metrů. Výzkumná plocha se nachází v areálu předhradí (hradní jádro i část předhradí již bylo odtěženo). Náš výzkum navazuje na výzkumy, které na této lokalitě prováděli pracovníci Archeologického centra v letech 2007 a 1997-1999. Výzkum byl vyvolán další etapou rozšíření dobývacího prostoru Bělkovického kamenolomu. Při našich výzkumech jsme navázali na metodiku výzkumu, která byla použita v předešlých výzkumných sezonách v 70. letech 20. století. Výzkumná plocha o velikosti 75×20 metrů je rozměřena na čtvercovou síť o velikosti jednotlivých čtverců 5×5 metrů a čtverce jsou zkoumány šachovnicově. V jednotlivých čtvercích je potom po mechanických či přirozených vrstvách postupně snižována kulturní vrstva či vrstvy.    

   V tomto roce jsme se soustředili především na výzkum tří velkých prohloubenin, které se na zkoumané ploše jasně rýsují.Během probíhajícího výzkumu jsme zjistili, že dvě z prohloubenin představují relikty středověkých sklepů či suterénů nadzemních staveb. Oba sklepy jsou částečně zasekány do rostlé skály a jejich stěny jsou postaveny z lomového kamene spojeného pouze jílem či hlínou. Rozměry sklepů jsou 4,5×4 metry a 5×5 metrů.  V jednom ze sklepů byla na dně nalezena horní část žernovu (běhoun) se středovým otvorem a dvěma bočními otvory pro uchycení patrně dřevěné hnací rukojeti. Třetí prohloubenina přinesla poměrně překvapivý objev – s největší pravděpodobností se totiž jedná o středověkou cisternu. Její horní část se nálevkovitě zužuje z cca 5 metrů na 3 metry. V současné době máme vykopány zhruba 3,5 metru a zdá se, že nejsme zdaleka na dně. Cisterna je vyplněna šedým bahnitým zásypem a neustále do ní pomalu prosakuje voda. Zajímavé je také to, že ačkoli v okolí několika metrů od cisterny vystupuje rostlá skála již v hloubce zhruba 2,5 metru od dnešního povrchu, cisterna je zahloubena do jílu. V zásypu cisterny je poměrně hojně zastoupena keramika ze 14. století a Fe struska.V průběhu výzkumu bylo ve zkoumaných vrstvách nalezeno velké množství  keramických zlomků, jak z období popelnicových polí tak z vrcholného středověku. Také bylo nalezeno větší množství fragmentů strusky a mazanice. Poměrně často nacházíme také středověké železné artefakty, jako jsou ostruhy, zlomky podkov, hroty šipek do kuše či hřebíky různých velikostí. Zajímavým nálezem jsou také 3 kusy válcovitých olověných projektilů do hákovnice.Výzkum pokračuje i v měsíci září, kdy máme v plánu dokončit výzkum určených čtverců a cisterny.  

            Středověká cisterna

Hulín-Pravčice 1

Výzkum prováděný s souvislosti s výstavbou rychlostní komunikace R55 pokračuje i v letošním roce. Od února, kdy začal, jsme se soustředili na dokončení výzkumu v centrální    (na hraně terénní terasy) a jižní části plochy ( podél silnice z Hulína do Pravčic). Nově byl odkryt široký pás pod a po straně zmíněné komunikace, kde je zkoumáno nyní. Počet objektů již přesáhl 1000 a k němu je nutné přičíst informace získané z kulturních vrstev, které byly získány metodou snižování čtverců a sondami. Kulturní vrstvy byly zachovány do mocnosti 80 cm. Nejstarším zjištěným osídlením je skupina mělkých jam, jejichž výplni se nalezla keramika kultury s lineární keramikou, doplněná kostmi, mazanicí a několika kusy zrnotěrek větších rozměrů. Nedaleko od této nejstarší skupiny se rozkládala jiná skupina objektů kultury s moravskou malovanou keramikou. Výčet nálezů odpovídá běžným sídlištím. Zajímavostí pravděpodobně spojenou s touto kulturou je nález vrstvy rybích šupin ( cca 5 mm) přilepený na vnitřní straně střepu nádoby větší velikosti. Na většině plochy se ojediněle vyskytovala keramika kultury zvoncovitých pohárů, kultury šňůrové keramiky a nitranské kultury zachovaná ve zlomcích. Kultuře se šňůrovou keramikou náležely i 3 hroby doplňující soudobé pohřebiště na plošině terénní terasy. Většina objektů i objem nálezů se pojí s dobou bronzovou, kdy se objevují dva výrazné celky a to věteřovská skupina a slezská fáze KLPP. Předběžně lze potvrdit i další fáze osídlení doby bronzové ( ÚK, SDMK, lužická fáze KLPP). Rozsah výzkumu umožnil sledovat rozložení zaniklých osad. Objemné jámy věteřovské skupiny zaujímaly okraj výše zmíněné terénní terasy a její svah až k nivě řeky, kdežto pozdně bronzové jámy se soustředily spíše v nižších polohách. Byly zjištěny další pozůstatky jedinců i částí lidských těl v jámách a vrstvách (VěS). Mezi méně obvyklé předměty pozdní doby bronzové náleží kadluby, přívěšek z mořské mušle, model picího rohu, bronzové ozdoby aj. Ze starší doby železné se mnoho dokladů nezachovalo, ale následující mladší doba železná po sobě zanechala osadu laténské kultury spojenou s historickými Kelty. Poznatky z loňské sezóny byly rozšířeny o dva půdorysy typických chat a rozmístění laténské keramiky v kulturní vrstvě, objekty tohoto stáří byly zjištěny ojediněle. Přínosným se stalo odkrytí charakteristické brány pochodového tábora římské armády. Konkrétně se jedná o jižní bránu a od ní na východ směřující linii příkopu, která byla identifikována jak zahloubením příkopu, tak jeho profilů v kulturních vrstvách. Podařilo se tak zjistit jeden z rozměrů tábora, neboť v již na počátku výzkumu byla odkryta brána severní. Jejich vzdálenost činila cca 500 m a pokud se potvrdí předpokládaný půdorys tábora jako čtverce se zaoblenými rohy, pak již nyní můžeme odhadovat rozlohu tohoto tábora na přibližných 25 ha. Stejného stáří je keramika, tzv. terra sigillata, často uváděná jako doklad obchodu v době římské, neboť byla produkována v jižní Francii. Nemnoho keramiky starší doby římské bylo vykopáno z vrstev z okolí příkopu a místa nálezu terry sigillaty. 

Martinice

Záchranný archeologický výzkum prováděný v létě r. 2008 byl vyvolán budoucí stavbou silničního přivaděče k rychlostní komunikaci R49 Hulín – Fryšták. Lokalita se nachází na mírném svahu, který pozvolna klesá k západu u jihozápadního konce obce Martinice, v nadmořské výšce 242 metrů. Ke kumulaci objektů docházelo v jižní a severní části zkoumané plochy. V jižní části plochy se díky vysoké hladině spodní vody nepodařilo některé objekty úplně prozkoumat.   Během necelého měsíce bylo prozkoumáno 51 sídlištních objektů, převážně jam, a 6 žárových hrobů. Vzhledem k absenci keramiky v těchto objektech je nelze kulturně zařadit. Dále se zde podařilo prozkoumat půdorys kůlového domu, tvořený 20 dochovanými kůlovými jamkami. Žárové hroby uložené velice mělce jsou ve velmi špatném stavu, značně narušeny hlubokou orbou. Hrobový zásyp je velmi těžko odlišitelný od podorniční vrstvy. Spálené ostatky byly uloženy v nádobě, kromě hrobu H4, kde se nacházely pouze v mělké jamce.

Loštice – nám. Míru

V první polovině září roku 2008 se uskutečnila již druhá etapa záchranného archeologického výzkumu (ZAV) rekonstrukce vozovky na náměstí Míru v Lošticích. Nehluboko pod dlážděním náměstí bylo narušeno a prozkoumáno necelých šest desítek zahloubených sídlištních objektů, které jsou datovány do mladší doby kamenné – neolitu. Jedná se převážně o zásobní a stavební jámy kultury lidu s lineární keramikou (LnK). Ač byla plocha v minulosti narušena sítí novověkých výkopů (kanalizace), tak rozmístění jam a několika sloupových jamek naznačuje, že se zde mohl nacházet dlouhý dům LnK.

Z prozkoumaných jam byl získán reprezentativní keramický materiál, který můžeme přiřadit mladší fázi této kultury. Kromě bohatě zdobených zlomků z keramických nádob byly nalezeny i broušené a štípané kamenné nástroje, kamenné podložky, mazanice s otisky dřevěných konstrukcí a uhlíky. Zvířecí kosti byly téměř stráveny díky agresivnímu podloží. Do keramického těsta, z něhož se nádoby vyráběly, byla přidávána i drcená tuha (grafit). Přírodní výchozy této suroviny se nacházejí v okolí Loštic a byly využity například i ve středověku při výrobě místní proslavené loštické keramiky. Drobné hrudky grafitu byly zaznamenány i v zásypu některých sídlištních jam.

Z novověké navážky nad neolitickými objekty pochází, kromě zlomků keramiky, i část reliéfního kachle s vousatou postavou datovanou nejspíš do období renesance.   

 

Hulín-Pravčice 2

            Od dubna 2007 do srpna 2008 se konal záchranný archeologický výzkum (ZAV) na stavbě rychlostní komunikace R 55 na rozhraní katastrů Hulína a Pravčic v polní trati „Višňovce“. Z velké polykulturní lokality byl prozkoumán výsek s rozlohou 7,5 ha, na němž bylo zkoumáno a zdokumentováno 3572 sídlištních objektů a 84 hrobů. Naleziště je situováno na jižní straně protáhlého návrší mezi říčkou Rusavou na severu a potokem Žabínkem na jihu, s nadmořskou výškou 194–195 m. Na takto vymezené ploše bylo zkoumáno intenzivní osídlení z neolitu (LnK, VK), eneolitu (lengyel, KZP), doby bronzové (Vsk), mladší doby bronzové (velatická kultura), doby halštatské (platěnická kultura), pozdní doby římské (zlechovský typ) a střední doby hradištní (9. stol.).

 

Zajímavé je mimo jiné osídlení z konce eneolitu, které náleží kultuře zvoncovitých pohárů (KZP). Této kultuře můžeme přiřadit jak pozůstatky sídliště, tak i pohřebiště. Sídlištní objekty (asi 10 jam) – převážně zásobního charakteru – jsou rozesety po celé ploše. Oproti tomu pohřebiště se koncentruje do horních partií lokality. Můžeme zde rozpoznat dvě skupiny hrobů tvořících pásy s orientací S–J. Celkem bylo rozpoznáno a zkoumáno 45 hrobů:  23 kostrových, 7 žárových a 15 neurčitých. Orientace hrobů: SV–JZ (59 %), S–J (21 %), JZ–SV (13 %), SZ–JV (4 %), J–S a JV–SZ (2 %). Lidské ostatky se kromě žárových hrobů téměř nedochovaly (jen korunky zubů, popřípadě stíny dlouhých kostí). Výbava jednotlivých hrobů je rozmanitá, od naprosto chudých bez výbavy, až po bohaté s výbavou z drahých kovů. Celkem bylo vyzdviženo 112 nádob (pohárů, džbánků, mís), 75 ks kamenných šipek, 27 ks kamenných úštěpů (ŠI), jantarové korálky, 11 ks nátepních destiček a 6 ks měděných dýček. Velice neobvyklé je i množství zlatých a elektronových (slitina Au a Ag) ozdob. Jde především o drobné drátěné spirálky nalezené vždy v páru (10× Au a 4× elektron), 2 zlaté plechové nášivky, 71 ks drobných zlatých „svorek“ a elektronový plíšek.

 

Další zajímavé nálezy a informace – alespoň ve formě fotografií – budou k dispozici zájemcům na začátku roku 2009 na výstavě v Hulíně.