2007
...
Zápis z odborné archeologické komise,
konané dne 23.4. 2007 na záchranném archeologickém výzkumu dálnice D 1, stavba 0135 Hulín – Říkovice v souvislosti s odkryvem římského krátkodobého tábora
na lokalitě Hulín - Pravčice 1
Účastníci: viz prezenční listina
Zahájení 14,00 hod na lokalitě Hulín – Pravčice 1. Dr. J. Peška seznámil přítomné s historií nálezu a lokalitou přímo v terénu. Zde účastníci shlédli vypreparovanou část hrotitého příkopu a bránu tábora s předsunutým příkopem (titulem). Příkop byl obnažen v délce přes 70 m, jeho šířka se pohybuje od 1,1 do 1,97 m, hloubka (od podloží) kolísá od 0,60 do 0,80 m. Průřez ve tvaru písmene „V“.
Brána s předsunutým příkopem: přerušení v délce 11,7 m, předsunutý příkop ve vzdálenosti 11,6 m měl délku 10,6 m , šířku 0,95 m a hloubku od podloží 0,50 m. Na jeho dně spočívala kompletní kostra psa působící dojmem záměrného uložení.
Z výplně prozatím nezvrstveného příkopu pochází několik zlomků římsko provinciální keramiky. Zvířecí kost na dně příkopu poskytla absolutní datum VERA-4112 1890±35 BP, tj. 50AD (94,2%) 230AD 2δ. Přes další pravěké osídlení není příkop v superpozici s jiným objektem.
Účastníci si dále měli možnost prohlédnout polohu bohatého kostrového hrobu (H 7) na vrcholu návrší a průběh záchranného výzkumu polykulturního pravěkého naleziště s osídlením od starší doby bronzové (EPKK, věteřovská skupina) až po mladší dobu římskou. Součástí prezentace byla ukázka nálezů keramiky z příkopu, protokol k absolutnímu datování a obsah bohatého H 7 (s výjimkou železných předmětů, t.č. na konzervaci).
Stručný monitoring průběhu diskuse:
Doc. J.Tejral: vzácný nález v této oblasti, jedná se bez pochyby o zbytky římského pochodového tábora. Je to teprve druhý tábor nalezený v rámci záchranného archeologického výzkumu, ostatní známe díky letecké prospekci; jejich sondážní výzkum se stal dobrým metodickým vodítkem rozpoznatelnosti těchto objektů, které jsou většinou zcela bez nálezů. Jednoznačným důkazem římské provenience je nález předsunutého příkopu - titulu – tyto tábory na „severu“ mohly tvořit zábranu před Moravskou branou – ukazuje to na skutečný záměr Římanů na jižní a střední Moravě, minimálně až po Olomouc, vytvořit na tomto území svou provincii.
Hrob je vskutku záhadný – keramika je formou przeworské (keramika ze svébského prostředí je jiná), kování asi z nějaké skříňky, v níž byly hrací kostky.
Dr. T. Kolník: potvrzen římský původ tábora. Výzkum je veden na patřičné odborné úrovni.
Dr. E. Droberjar: důležité je, že se tyto tábory objevují ve směru k Moravské bráně, shoda v názoru se dvěma předchozími.
Dr. J.Peška: prospekce bude pokračovat – musíme se pokusit dohledat nároží i druhou – protilehlou stranu tábora – otázka jeho velikost - výzkum bude v tomto směru pokračovat.
Dr. J. Rajtár: podobné příkopy se zachycovaly i v minulosti – nikdo si však nekladl otázku, co to je – a neslučoval to s dobou římskou; prospekce by měla pokračovat – např. magnetometrie – geologické vrty – stačí prověřit linii, která je známá – mikrosondáže po 40 až 50 m; pokusit se využít i geofyziku (otázka účinnosti). Navrhuje změřit magnetismus výplně příkopu a okolního podloží; letecké snímkování asi nepřinese pozitivní výsledky – lepší zkoušet magnetismus (zkušenosti ze Slovenska). K metodice výzkumu: vést profil více kolmo – „přebrat“ výkop u profilu, pak je možné při detailním pozorování zjistit zvrstvení, zanášení či možného zasypávání příkopu.
Dr. O.Šedo: z obavy před detektoráři navrhuje předstihově provést průzkum bezprostředního okolí tábora. Textura příkopu – je možné testovat odlišnosti v jednotlivých úsecích – zda je nekopali jednotlivé kohorty (opakované, navazující výkopy apod.). Projevy zvláštní organizace opevňovacích prací dovolují předpokládat antické literární prameny (např. Hyginus: De munitionibus castrorum)
Dr. J. Rajtár: vřele doporučuje průzkum detektorem – na Slovensku jsou z táborů známy militárie - výkonné detektory mohou najít i drobné šupinky z pancíře.
Většina zúčastněných specialistů k hrobu (H 7): v našem prostředí výjimečný, cizorodá výbava, nejspíše závěr doby římské; datování: konec 4. století n.l.
Komise závěrem konstatuje:
1) Jedná se o zbytky římského krátkodobého tábora, který je vzácným nálezem v této oblasti. Je to teprve druhý tábor nalezený záchranným archeologickým výzkumem. Jednoznačným důkazem římské provenience je nález předsunutého příkopu - titulu. Tyto tábory objevené na „severu“ mohly tvořit zábranu před Moravskou branou – ukazuje to na skutečný záměr Římanů na jižní a střední Moravě až po Olomouc vytvořit okupační zónu. Důležité je že se tyto tábory objevují ve směru k Moravské bráně.
2) Komise konstatuje, že výzkum je veden v daných podmínkách a rozsahu patřičně odborným způsobem a řádně.
3) Komise doporučuje pokračovat v prospekčních metodách v linii římského příkopu s cílem zachytit nároží, event. protilehlé rameno a pokusit se tak zjistit velikost tábora. Použít magnetometrii, mikrosondáže, vrty geologickou tyčí, leteckou archeologii a prověřit i archivované (družicové) snímky oblasti.
4) K metodice následného výzkumu využít příčných řezů v profilech příkopu jemnou technikou začištění až do podloží - zjistit zvrstvení, zanášení či možného zasypávání příkopu. Pro tyto účely nechat profily „vyzrát“.
5) Komise dále doporučuje provést průzkum bezprostředního okolí tábora detektorem kovů.
6) Využít i písemných pramenů k pokusu o rekonstrukci způsobu stavby tábora – zda jednotlivé úseky nekopaly jednotlivé kohorty (Hyginus).
7) Hrob (H 7) z pozdní doby římské je v daném regionu výjimečný a zasluhuje řádného odborné zpracování. Keramika je patrně przeworská (keramika ze svébského prostředí je odlišná), kování nejspíše z nějaké skříňky, v níž byly uloženy hrací kostky. Datování na sklonek 4. století n.l.
8) Závěrem komise děkuje starostovi obce Pravčice p. Jaroslavu Šaškovi za příkladnou spolupráci, podporu a vytvoření příjemného zázemí pro zdárný průběh komise.
V Pravčicích dne 23.4.2007
Zapsala: P. Kalábková a J. Peška
Hulín-Pravčice 2
zajímavý nález:
Hliněný předmět nalezený v minulých dnech na archeologickém nalezišti „Hulín – Pravčice 2“ (východně od Hulína na stavbě související s budování dálnice D1 v úseku Kroměříž východ – Říkovice) je součástí kolekce nálezů ze sídlištního objektu datovaného do doby halštatské (starší doba železná, 8. – 6. stol. př.n.l.) a je ho možno označit řeckým slovem „pintadera“. Oč se ale vlastně jedná? Internetový slovník cizích slov ABZ.cz funkci předmětu popisuje takto:
pintadera:
„archeol. - hliněný (keramický) předmět va tvaru razítka, nejasného účelu - mohl sloužit k barevnému potisku textilií , ale také k nanášení barevných vzorů na tělo. Často se vyskytuje na Balkáně v období neolitu, vzácně i na Moravě, zde výjimečně i v době halštatské„
Jedná se tedy o výjimečný nález, a to nejen pro pracovníky Archeologického centra Olomouc, ale i na střední Moravě...
(Pozn.: měřítko na fotografiích je dlouhé 5 cm)
Břuchotín – Grunty
V současnosti probíhající záchranný archeologický výzkum na lokalitě Břuchotín – Grunty byl vyvolán stavební akcí s názvem „Výstavba komunikace a rodinných domů Křelov – Břuchotín“, kterou realizuje firma Carman, a.s.
Lokalita se nachází na mírném návrší u jihozápadního konce obce Břuchotín, v nadmořské výšce 241 metrů.
Menší či větší úpravy terénu pro potřeby stavby komunikace probíhají na lokalitě průběžně již od dubna 2007 a budou pokračovat stavbou rodinných domů i v roce 2008. Do dnešních dnů bylo při archeologickém dohledu a následném záchranném archeologickém výzkumu objeveno a prozkoumáno 10 žárových hrobů, hliník a jáma. Všechny hroby i objekty jsou datovány do mladší doby bronzové a náleží kultuře lužických popelnicových polí.
Bohužel žárové hroby jsou ve velmi špatném stavu. Byly uloženy jen několik decimetrů pod dnešním povrchem, jsou značně narušeny hlubokou orbou a hrobový zásyp je velmi těžko odlišitelný od okolní ornice.
Většinou se jedná o hroby, kdy spálené kosti byly uloženy do popelnice. Ve dvou případech byla do hrobů přidána další nádoba a ve třech hrobech byly objeveny bronzové milodary (zlomek jehlice, bronzová spirálka či kroužek).
Současný záchranný výzkum navazuje na výzkum z roku 1999, kdy výkop pro elektrický kabel narušil 7 žárových hrobů taktéž z mladší doby bronzové.
Vendula Vránová
Mohelnice – Za Moravou
Na podzim roku 2006 nahlásil místní rybář nález velkých dřevěných trámů a kůlů nacházejících se v břehu severní pískovny v Mohelnici. Ještě téhož roku byly z dřevené konstrukce odebrány vzorky pro dendrochronologické datování a na jaře 2007 proběhl geofyzikální průzkum kvůli zjištění průběhu a velikosti nalezené konstrukce. Na severní pískovně stále probíhá intenzivní těžba písku a břehy se díky vodní erozi neustále mění a bortí. Z tohoto důvodu byl v měsíci červnu 2007, po uzavření smlouvy s firmou Kámen Zbraslav, realizován záchranný archeologický výzkum formou několika sond. Úkolem výzkumu bylo ověřit průběh dřevěné konstrukce, zjistit její velikost a funkci. Její stáří bylo pomocí dendrochrolologie stanoveno na 16. století.
Během výzkumu bylo zjištěno, že dřevěná struktura se skládá z několika různých konstrukčních částí. Jádro představuje mohutná konstrukce složená se 4 velkých vodorovně položených trámů doplněná o svislé kůly. Místa mezi trámy jsou vyplněna buď lomovým kamenem nebo systémem šikmých větví. Tato konstrukce je o několik metrů dál doplněna konstrukcí, která se jeví jako haťové zpevnění podmáčeného terénu či konstrukcí tvořenou několika řadami svislých malých kůlů.
Během výzkumu byly odebrány vzorky dřev na environmentální analýzy. Po jejich vyhodnocení pracovníky Ústavu nauky o dřevě Mendelovi zemědělské a lesnické univerzity v Brně (M. Rybníček, E. Přemyslovská, H. Vavrčík, V. Gryc) můžeme konstatovat, že na stavbu nalezené konstrukce byl použit dub, jedle a olše. Dendrologická data se u odebraných vzorků pohybují v rozmezí let 1534 – 1645.
Nutno poznamenat, že vyhodnocení celého výzkumu je teprve na začátku. I přes to můžeme konstatovat, že se s velkou pravděpodobností jedná o poměrně mohutné zpevnění podmáčeného terénu v okolí řeky Moravy v místech komunikace vedoucí z vesnice Třeština do Mohelnice. Tato komunikace je zobrazena na mapách 1. a 3. vojenského mapování. Dle dendrochronologických dat je možné uvažovat o faktu, že nalezená dřevěná struktura nepředstavuje jednorázovou stavební akci, ale že se jedná o opakované a různorodé zpevňování terénu v průběhu alespoň jednoho století.
Vendula Vránová
Křenovice 2
Ještě v sezóně roku 2006 byly začaty archeologické práce na lokalitě Křenovice 2 na Kroměřížsku. Archeologický výzkum byl prováděn v předstihu před výstavbou dálnice D1 z Vyškova do Kroměříže a pokračoval do konce dubna 2007.
Lokalita leží na terénním výběžku, jehož severní strana prudce klesá k údolí řeky Haná, východní stěny padají do dost hlubokého údolí potoka Syrovátka a ze západu je výrazně ohraničen hlubokým přírodním žlabem. Nadmořská výška lokality je cca 220 – 230 m.
Na lokalitě bylo prozkoumáno cca 450 objektů z několika období pravěku a rané doby dějinné. Nejstarší osídlení lokality reprezentuje kultura s moravskou malovanou keramikou (1.pol. 4. tis. př.n.l.). Za zmínku určitě stojí nález částečně dochované lidské plastiky.
Na temeni kopce bylo prozkoumáno několik objektů mladoeneolitické jevišovické kultury (2.pol.3.tis.př.n.l.), obsahující menší soubor keramických nálezů a také ojedinělý nález malé zvířecí plastiky.
Závěr starší doby bronzové reprezentuje kultura věteřovská (konec 1.pol.2.tis.př.n.l.). Objekty této kultury byly soustředěny především ve střední části lokality. Lze je popsat jako jámy větších rozměrů bohaté na keramický i osteologický (kosti) archeologický materiál. Mezi keramickými fragmenty najdeme typické tvary zásobnic, dále také amorky, koflíky či soudkovité hrnky.
V největším počtu se na lokalitě vyskytly objekty slezskoplatěnické fáze kultury popelnicových polí (1.pol.1.tis.př.n.l.). Jednalo se jak o zásobnicové jámy, tak o tzv. hliníky (zdroje hlíny pro stavbu obydlí apod.) a především kůlové jamky – pozůstatky nadzemních staveb. Je možno se skoro zcela jistě domnívat, že osada lidu popelnicových polí ve východní části lokality, blíž potoka Syrovátka, byla satelitní osadou z literatury známého hradiska, které se nachází na kopci na druhém břehu potoka. Z objektů pochází klasický sortiment archeologických nálezů, jako jsou četné zlomky keramických nádob, zvířecí kosti i hliněná mazanice, ale také keramická chřestítka, fragmenty bronzových předmětů či třeba železný nůž.
Pravděpodobně z doby hradištní pochází nález čtyř špatně dochovaných hrobových celků, ve kterých byly zkoumány částečně zachované lidské pozůstatky. Ve třech hrobech (s orientací delší osy ve směru V–Z) byly lidské kostry uloženy v napřímené poloze na zádech, jeden hrob byl žárový. Kromě malé záušnice z bronzového drátku v hrobech nebyly nalezeny žádné milodary.
Nejmladší stopy historie na lokalitě představují pozůstatky příkopů a čtvercových střeleckých postů z období třicetileté války.
Hulín-Pravčice 1
Záchranný archeologický výzkum byl vyvolán stavbou dálnice D1 v úseku Kroměříž východ – Říkovice. Lokalita se nachází na svahu přikloněném k jihu. Na západě je lokalita ohraničena Kosteleckým potokem. V jižní části ji protíná vedlejší silnice Hulín – Pravčice.Výzkum byl zahájen v říjnu 2006 a stále probíhá. Zatím se zde podařilo prozkoumat 460 objektů, 4 kostrové hroby, 4 pohřby v zásobní jámě a 14 žárových hrobů. Část objektů byla zahloubena v kulturní vrstvě.
Zajímavý byl zejména bohatý kostrový hrob (H 7) nalezený na vrcholu návrší. V hrobě byla uložena kostra mladého muže v natažené poloze, a to na zádech s hlavou směřující k severu. Jako milodary mu byly dány do hrobu bronzové, železné a jantarové předměty. Nalezené zlomky dvou nádob patří patrně kultuře przeworské ze sklonku 4. století n.l.
Mezi dalši zajimavé nálezy patří část hrotitého příkopu (má průřez ve tvaru písmene „V“) a brána římského pochodového tábora. Příkop byl obnažen a prozkoumán v délce přes 70 m, jeho šířka se pohybuje od 1,1 do 1,97 m, hloubka (od podloží) kolísá od 0,60 do 0,80 m.
U brány byl zjištěn předsunutý příkop (tzv. t; brána vytváří v hlavním příkopu přerušení v délce 11,7 m, předsunutý příkop ve vzdálenosti 11,6 m měl délku 10,6 m , šířku 0,95 m a hloubku od podloží 0,50 m. Na jeho dně spočívala kompletní kostra psa působící dojmem záměrného uložení. Z výplně příkopu pochází několik zlomků římskoprovinciální keramiky. Jedna ze zvířecích kostí na dně příkopu poskytla při analýze absolutní datum VERA-4112 1890±35 BP, tj. 50 AD (94,2%) 230AD 2δ. Přes doloženou existenci dalšího pravěkého osídlení není příkop v superpozici s jiným objektem.
Velkou část odkrytých pravěkých objektů lze datovat do závěru starší doby bronzové, a to do doby existence věteřovské kultury (konec 1. pol. 2. tis. př.n.l.). Nalezeny byly především zásobnicové jámy, z nichž pochází značně velký soubor keramiky, mazanice a zvířecích kostí. Zajímavým zvykem lidu této kultury bylo ukládání lidských pozůstatků do sídlištních objektů. Také zde se podařilo prozkoumat ve čtyřech objektech lidské kostry, které sem byly uloženy rituálně. U dvou pohřbů se našla i keramika. V jedné zásobní jámě se našly kostry dokonce tří jedinců.
Kromě objektů věteřovské kultury byly na této lokalitě objeveny také čtyři kostrové hroby eneolitické kultury se šňůrovou keramikou (konec 3. tis. př.n.l.). Dále pak i žárové pohřby z doby bronzové patřící kultuře lužických popelnicových polí (přelom 2. a 1. tis. př.n.l.). Celkem jich tady bylo zatím prozkoumáno 14. Mezi objevenými milodary bylo možno nalézt nejen keramické nádoby, ale i bronzové předměty.
Že se jedná o polykulturní lokalitu naznačují nálezy keramiky kultury se zvoncovitými poháry (závěr 3. tis. př.n.l.), keramiky z doby laténské i z doby římské.
Výzkum by měl byt ukončen na jaře 2008.