2006
...
Předmostí-Dluhonice
Záchranný archeologický výzkum na lokalitě Předmostí – Dluhonice I. je realizován v souvislosti s vybudováním plynovodní přípojky, jejíž trasa je vedena skrz polykulturní lokalitu. Ta se nachází v tratích „Díly“ a “Dolní újezd“ na katastrech obcí Přerov I–Předmostí a Dluhonice. Samotná lokalita je situovaná na staré říční terase v nadmořské výšce 210 – 220 metrů. Terénní část výzkumu probíhá od 4. ledna 2006.
Plocha zkoumaného úseku trasy výkopu plynovodu byla rozdělena na čtverce o stranách 3 metry. Plocha čtverců byla zkoumána postupným mechanickým snižováním kulturní vrstvy, jejíž mocnost činila místy 80–100 cm. Toto souvrství, vzniklé lidskou činností, lze na základě nálezů datovat do období kultury s lineární keramikou (Lnk) a mladší fáze kultury s moravskou malovanou keramikou (MMK).
Celkem se prozatím podařilo prozkoumat 145 objektů na ploše 60 čtverců.
V části trasy zkoumané v trati „Díly“ (katastr Předmostí) bylo odkryto v 17 čtvercích 46 objektů. Šlo zejména o sídlištní jámy, které náležely kultuře Lnk (IIa,b) a mladší fázi kultury MMK. Nejatraktivnějším nálezem byla zvířecí plastika s vyrytým náznakem srsti.
Dále bylo zjištěno několik objektů věteřovské kultury starší doby bronzové. Ve věteřovském objektu č. 46 byla nalezena postranice udidla vyrobená z výsadku parohu a další parohový artefakt.
Čtvercem č. 18 se výzkum přemístil na plochu polní tratě „Dolní újezd“ (katastr Dluhonic), a to jižně od polní cesty vedoucí mezi tratěmi z Předmostí do Dluhonic.
Zde bylo odkryto prozatím okolo 100 objektů. Jde opět o sídlištní jámy a kůlové jamky vyšších nadzemních konstrukcí.
Opět bylo doloženo osídlení kultury Lnk (IIb, želiezovská skupina). Dále došlo k nárůstu počtu objektů, které náležely věteřovské kultuře. Nově bylo zjištěno několik desítek objektů z pozdní doby bronzové (slezsko–platěnické osídlení). V objektu č. 126 byla nalezena kostra mladého jedince. Ten byl pohřben ve skrčené poloze do kruhové sídlištní jámy.
Výše uvedené dosavadní výsledky záchranného archeologického výzkumu na lokalitě Předmostí – Dluhonice I. korespondují s intenzivními povrchovými průzkumy prováděnými v letech 1993 – 2005 na ploše výše uvedených tratí.ZAV je první provedenou akcí na lokalitě. Jeho výsledky potvrzují nejen nebývalou koncentraci osídlení, ale podtrhují význam celé lokality.
Stříbrnice 1
V rámci záchranných archeologických výzkumů na trase dálnice D1, v jejím nově stavěném úseku mezi obcemi Mořice a Kojetín, byla v letošním roce prozkoumána archeologická lokalita označená jako - Stříbrnice 1.
Lokalita se nachází cca 0,4 km jižně od obce Stříbrnice v trati „Lopaty“, a to na temeni severo – jižně orientované sprašové terasy, která je součástí většího sprašového útvaru od jihu uzavírajícího údolí řeky Hané. Lokalitu ze západu a severu obtéká potok Hlavnice a ze strany východní malý sezónní bezejmenný potůček.
Během skrývek orniční půdy bylo v severozápadní částí lokality objeveno několik sídlištních objektů, které byly předběžně prozkoumány a jejich staří určeno do období eneolitu, a to do kultury se zvoncovitými poháry. Během pokračujících zemních prací byly odkryty další sídlištní objekty, které se kumulovaly opět v západní části skryté plochy v nevelké vzdálenosti od v těchto místech strmého svahu údolí potoka Hlavnice. Kromě odkrytých objektů kultury se zvoncovitými poháry byly objeveny také jámy patřící lidu kultury věteřovské ze starší doby bronzové. Sídlištní objekty kultury věteřovské souvisejí zřejmě s rozlehlým sídlištěm této kultury, vzdáleným cca 0,3 km západním směrem, na lokalitě Vrchoslavice - Vitčice.
Také růstové příznaky na okolních polích (v místech archeologických objektů má porost jinou kvalitu a vzhled) dávaly najevo, že se nacházíme na bohaté archeologické lokalitě. Přesto byl objev rozsáhlého pohřebiště z období eneolitu, odkrytého na temeni sprašového kopce, docela překvapující. Na ploše o rozloze cca 3 ha bylo objeveno 98 lépe nebo hůře dochovaných hrobových celků, přičemž je zcela jisté, že prostor odkrytý pod trasou dálničního tělesa odkryl jen severní okraj rozlehlé pravěké nekropole.
Mezi prozkoumanými hroby, podle předběžné analýzy, podstatnou většinu tvořily celky, ve kterých byli pohřbeni příslušníci lidu kultury se zvoncovitými poháry (KZP) a to v počtu 92, šest hrobů patřilo lidu se šňůrovou keramikou.
Hroby KZP byly s menšími odchylkami orientovány ve směru S – J a jejich rozměry byly od 2 m délky a 1,5 šířky až po jámy menší o rozměrech cca 1 m délky na 0,7 m šířky. V případě menších hrobů se zřejmě jednalo o pohřby dětí – často s chudou hrobovou výbavou. Hroby menších rozměrů byly také často zapouštěny do menší hloubky, což způsobilo jejich zničení, a to jak hlubokou orbou, tak i během skrývek ornice těžkou technikou. V několika případech se dochovaly jen dna hrobových jam se zbytky velmi špatně dochovaných koster (většinou zubů), beze stop hrobové výbavy.
Nicméně z hrobových celků KZP pochází bohatá sbírka milodarů, především keramické nádoby – nejčastěji mísy různých rozměrů, džbánky, koflíky, menší amforovité i hrncovité nádoby.
V některých nádobách se dosti často dochovaly ještě i zvířecí kosti, jakožto pozůstatky jídla, kterým byl obdarován mrtvý jedinec.
Ze zajímavých nálezů je třeba vzpomenout na typické pro tuhle kulturu pazourkové hroty šípů a kostěné nátepní destičky.
Obzvlášť zajímavé nálezy se podařilo vyzvednout ze dvou hrobů. V jednom z nich – přes absenci lidské kostry – bylo nalezeno mezi milodary 6 zlatých spirálek, v dalším z hrobů bronzová dýka s ještě dochovanými zbytky dřevěné rukojeti.
Hroby kultury se šňůrovou keramikou (KŠK) měly většinou čtvercové tvary, rozměry přes 2 × 2 m, hloubku cca 2 m od dnešního povrchu a byly orientované V – Z, i když ve dvou případech byla zjištěna orientace S – J.
V hrobech KŠK byla objevena pro tuto kulturu typická sestava milodarů v podobě keramických nádob – amfory, poháry a džbánky, broušené sekeromlaty a sekerky, štípané pazourkové čepelky a úštěpy a také hůře dochované kostěné nástroje.
Výzkum na lokalitě byl ukončen v polovině listopadu 2006 a v současné době probíhá laboratorní zpracování jak archeologického, tak i antropologického materiálu.
Mgr. Arkadiusz Tajer, ved. výzkumu
Vrchoslavice-Vitčice 1
V roce 2006, během výstavby dalšího úseku dálnice D1 spojujícího Vyškov s Kroměříží, byla na rozhraní katastrů obcí Vrchoslavice a Vitčice objevena další archeologická lokalita pojmenovaná Vrchoslavice – Vitčice 1.
Lokalita se nachází na východním okraji sprašové terasy, která dosti prudce klesá k údolíčku potoka Hlavnice, který je zároveň nejbližší vodotečí v okolí. Nadmořská výška lokality je 220 m v jejím nejvyšším bodě a 206 m v údolí potoka.
V horní části lokality, tj. na platu a na hraně sprašové terasy, bylo objeveno asi 200 sídlištních objektů, z nichž významnou většinu lze datovat do závěru starší doby bronzové, a to do kultury věteřovské. Jednalo se především o zásobnicové jámy větších rozměrů, ze kterých pochází poměrně rozsáhlý soubor archeologických artefaktů, jako např. keramika (v několika případech celé nádoby), mazanice, kamenné broušené a štípané nástroje, zrnotěrky a samozřejmě zvířecí kosti. Objekty v rámci osady byly soustředěny do osmi skupin po 5 až 27 jamách uspořádaných do kruhu - v případě menšího počtu objektů, anebo do čtverce při větším počtu jam. Mezi těmito skupinami se vyskytly i objekty samostatné.
Ve 4 objektech byly odkryty také volně pohozené pozůstatky lidských koster bez hrobové výbavy a beze stop pietního uložení.
Další zajímavé objekty byly objeveny ve spodní části zkoumané plochy, a to už v záplavové oblasti potoka. Jednalo se přibližně o 120 objektů zahloubených do spraše nebo do černé humózní náplavové vrstvy.
Objekty měly většinou pravidelný čtvercový nebo oválný tvar o maximální délce a šířce cca 1,20 m a hloubce 0,20 až 0,40 m. Jejich dna byla vyložena vrstvou přepálených kamenů a občas se tam také vyskytly dřevené uhlíky. Také okraje těchto jam nesou často stopy vysoké teploty v podobě přepálené a do červena zabarvené hlíny. Vzhledem k tomu, že v objektech nebyl nalezen datující materiál, není nám známo jejich stáří, ani účel jakému sloužily.
Nápovědou by mohla být blízkost vody a existence přepálených kamenů, které měly zřejmě zahřát vodu v jamách s cílem zpracování nějakých organických látek, což by vysvětlovalo absenci trvanlivějších než jen organických materiálů v objektech.
S objekty tohoto typu se setkáváme na sídlištích z doby římské. Vzhledem k tomu, že na svahu o několik metrů výše byla odkryta polozemnice a další jáma s keramickými artefakty z tohoto období, je velmi pravděpodobné, že i jmenované objekty mohou být stejně datovány.
Kromě sídlištních objektů bylo ve výše položené části výzkumu prozkoumáno 14 hrobových celků, které lze datovat do období eneolitu - do období existence kultury se šňůrovou keramikou (13 hrobů) a kultury zvoncovitých pohárů (1 hrob).
V tomto okamžiku jsou archeologické nálezy z této lokality laboratorně zpracovávány a konzervovány. Ze značné části objektů, jak těch patřících kultuře věteřovské, tak zatím nedatovaných „pecí“, byly vzaty vzorky na enviromentalní analýzu, která nám pravděpodobně více přiblíží život pravěké osady a v ní žijící společnosti.
