Paleopatologie 2010

Úvod

V letech 2008-2010 bylo prozkoumáno velké množství lidských kosterních pozůstatků ze záchranných archeologických výzkumů Archeologického centra Olomouc. Během laboratorních analýz, kdy se provádí standardní šetření, jako je odhad věku a pohlaví, lze na základě patologických znaků a ukazatelů stresové zátěže částečně rekosntruovat zdravotní stav dávných populací. Rozmanitost životních podmínek, ve kterých lidé žijí, se shoduje s rozmanitostí jejich nemocí. V lidských kostech a zubech se odráží prostředí, ve kterém lidé žijí a žili, tím nám poskytují řadu informací o svém zdraví, nemocech, životním stylu, sociálních rozdílech, odlišném přístupu ke zdrojům a zdravotní péči. Identifikace a správná diagnóza jednotlivých postižení přináší také informaceš o původu a šíření jednotlivých chorob. Na druhé straně je třeba vzít v potaz skutečnost, že mnoho chorob se na kostře vůbec neprojeví nebo dotyčný zemře dříve, než nemoc kostru zasáhne. Proto mohou být kostry, na kterých nejsou známky patologií, interpretovány jako „zdraví jedunci“, i přesto, že mohli být vůči patogenům tak málo rezistentní, že nemoci podlehli dříve, než mohla zasáhnout kost. Na kostrách můžeme sledovat například infekční, degenerativní, metabolické nebo nádorové onemocnění.

Deformační artróza – (obr. 1-3) Artróza patří mezi nejčastější nálezy na osteologickém materiálu. Jedná se o postupné opotřebení kloubů. Příčina onemocnění není zcela jasná, často je spojována s vyšším věkem a je proto považována za přirozený projev stárnutí. U mladších jedinců je artróza pravděpodobně důsledkem onemocnění (infekce, úrazy, metabolická onemocnění apod.). Pokud se vyskytuje asymetricky, lze z postižení odvodit druh aktivity, kterou jedinec za života vykonával.

Medlov (objekt: 243) Kosterní pozůstatky dospělého muže ze starší doby železné jsou postiženy deformační artrózou, která zasáhla ramenní klouby a páteř (spondylóza). Deformace podél kloubní hlavice pažní kosti je reprezentována okrajovou enchondrální osifikací v podobě osteofytických lemů (obr. 1 a 2). Osteofyty směřují kaudálně (směr osteofytu závisí na směru mechanické síly působící na kost). Hlavice má zrcadlově lesklý povrch (eburnace). Na páteři jsou výrazné kostní výrůstky (obr. 3). Tyto osteofyty (spondylofyty) nabývají u tří obratlů (Th-L) značných rozměrů a nacházejí se v místě spojení terminálních plošek obratlových těl, kde vytvářejí most přes meziobratlovou štěrbinu. Na ostatních obratlích jsou přítomny osteofytické lemy. Podle metody Stloukal a Vyhnálek (1976) se jedná o 4. stupeň spondylózy.

Ztráta zubů během života – onemocnění dásní – obr. 4) Paradentóza je onemocnění měkkých tkání dutiny ústní, které následně ovlivňuje uzpůsobení kostí a zubu. Za hlavní příčinu je považována konzumace potravin podporující vznik zubního plaku. Akumulace plaku v ústech může zkalcifikovat a vytvořit zubní kámen. Proces může vyústit v zánět dásní, který končí destrukcí periodontálního ligamentu a později alveolární kosti. Vyxsledným jevem je ztráta zubů a resorpce alveolů. Ztráta zubů ante-mortem nemusí být způsobena pouze paradentózou. Faktorů způsobujících předčasnou ztrátu zubů může být celá řada, například příprava a složení jídla, metabolické a infekční onemocnění nebo kulturní a rituální činitelé, kdy jsou zuby intencionálně odebrány.

Křenovice 2 (objekt: 347) Kosterní pozůstatky ženy vyššího věku, datované do starší doby železné, nesou známky ztráty zubů za života. Na zachovalé horní čelisti je patrná resorpce všech alveolů (obr. 4).

Nespecifická infekce – zánět kostí (osteomyelitida) – (obr. 5–8) Nespecifický zánět na kosti znamená, že není znám jeho patogenní činitel. Zánět se do kosti může dostat krevní či lymfatickou cestou ze zánětlivého ložiska v měkké tkáni nebo přímo z vnějšího prostředí, například při otevřené zlomenině. Zánět kosti postihuje především organizmus, u kterého je snížena obranná schopnost způsobená celkovým onemocněním, nebo tkáň hostitele trpí zvýšenou vnímavostí vůči antigenům infekčního agens.

Třebčín (objekt:1) Skelet dospělé ženy datovaný do doby středohradištní je pravděpodobně postižen hematogenní formou akutní osteomyelitidy v raném novorozeneckém věku. Jedná se o unikátní nález, kdy je postižen pravý ramenní kloub a levý kyčelní kloub. Pravá lopatka a pažní kost jsou deformované a u levého kyčelního kloubu zcela chybí kloubní hlavice s jamkou (obr. 5 až 8). Zánět v tomto věku má za následek nevratnou, trvalou deformaci kosti.Další možnou diagnózou je vrozená vada, na ketrou ukazuje celá řada drobných přídatných patologií.

Vrozené vady lebky – (obr. 9-10) Vrozené anomálie jsou výsledkem pozměněného vývoje v nitroděložním stádiu. Tyto anomálie mohou být pozorovatelné po narození nebo v pozdějších letech života. Etiologie defektů není u většiny případů jasná. Mezi základní faktory ovlivňující pozdější vývoj jsou: a) gentické faktory; b) vliv teratogenů; c) průběh porodu. Na lebce lze pozorovat, vedle řady malformací, tzv. kraniosynostózy, neboli předčasné srůsty lebečních švů, které se mohou a nemusí projevit v deformaci lebky (kraniostenóza). Deformovaná lebka může a nemusí mít vliv na poškození mozku (záleží na typu srostlého švu a rozsahu postižení). Patogenese u těchto defektů není objasněna. Existují tři základní teorie původu kraniosynostóz. Jedna z hypotéz je, že předčasné uzavření švů je důsledkem chybného vývoje lebeční base, jiná hypotéza uvádí, že příčina je v samotných švech. Nejnovější teorie je, že růst švů přímo určuje tvrdá plena mozková, která derivuje růstové faktory, jež ovlivňují stav švu (Cohen, 1980).

Náměšť na Hané (objekt: 7)

Na lebce dospělé ženy, která byla uložena do sídlištního objektu, byla identifikována tzv. skafocefalie (druh kraniosynostózy). Jedinec byl datován radiokarbonovou metodou pracovníky University of Georgia (UGAMS) na 4590 ±30 BP – kultura nálevkových pohárů. Jedná se o přirozenou deformaci lebky, která vznikla předčasným srůstem sutura sagitalis. Lebka je dlouhá, úzká a má loďkovitý tvar. Předčasný srůst švu zamezuje lebce růst do šířky. Ke srůstu dochází v raném dětství (nejpozději do 3 let života) častěji se švy uzavírají těsně po porodu, kdy srůstají folikuly a mozek nejrychleji roste. Index lebky u této lebky je 55 – ultradolichokranní, což je velmi výrazná deformita. Současná prevalence všech karinosynostóz bývá 1 : 1800/2000 porodů a častěji se vyskytuje u předčasně narozených jedinců, skafocefalie nebývá spojena s mentálními a fyzickými poruchami (ale nejsou zcela vyloučené). Simplexní skafocefalie je nejčastějším druhem ze všech kraniosynostóz (50 – 80 %).

Nemilany 4 (objekt: 24) Na kostře juvenilního věku datované do období kultury se šňůrovou keramikou je patrná tzv. bathrocefalie, což je vnější povrchová výduť lebky. Jedná se o deformaci v týlní oblasti, která je způsobena nadměrným růstem v oblasti sutura lambdoidea (obr. 9 a 10).

Zlomenina – (obr. 11-12) Zlomeniny na kosterním materiálu patří k častým nálezům. Zlomeninou rozumíme přerušení kostní tkáně způsobenou vnějším zásahem, jehož tlak přesahuje přirozenou elasticitu kosti. Abychom správně identifikovali zlomeninu, je třeba, aby na ní byly prokazatelné známky hojení. Zlomeninu, která vznikla těsně před smrtí, tudíž je bez známek hojení, nelze téměř odlišit od postdepozičních zásahů.

Bystročice 1 (objekt: 66/803) Na kostře mladého muže datované do starší doby bronzové se vyskytuje pravděpodobně zhojená zlomenina levého předloktí. Na obou kostech je patrná kostní novotvorba, ztluštělý periost a zúžená dřeňová dutina. Na loketní kosti, na radiální straně jsou drobné osteofyty (obr. 11 a 12). Zlomeniny předloketních kostí patří mezi nejčastější fraktury horní končetiny. Mohou vzniknout přímým nárazem nebo pádem na nataženou končetinu. Bez RTG snímků nelze vyslovit přesný závěr, zda se jedná o zhojenou zlomeninu.

Vrozená vada na páteři – (obr. 9, 10, 16-19) Vrozená vada (malformace) je odchylka tvaru, která způsobuje jedinci nějaká omezení, liší se tímto od tzv. variet, což jsou odchylky tvaru, které jedinci žádné problémy nezpůsobují. Někdy je těžké odlišit, kdy se jedná o malformaci a kdy o pouhou varietu. Týká se to především anomálií na páteři a žebrech. K nejčastějším vadám na páteři patří porucha segmentace, kdy dochází ke srůstu obratlů.

Bystročice 1 (objekt: 66/801) Na kostře mladého muže datované do starší doby bronzové je patrná porucha segmentace krční páteře (v oblasti C5-C6). Nelze přesně řící, zda se jedná o vrozené bloky obratlů, nebo o záskaný stav (např. důsledek traumatu). Mezi těly obratlů je štěrbina, což značí přítomnost meziobratlové ploténky za života jedince. Blok vzniknul spojením postranních částí obratlových těl. Místo srůstu je hladké, bez osteofytů. Ovšem na ostatních obratlích se podobný jev nevyskytuje. Bez RTG vyšetření se nelze definitivně vyjádřit, zda se jedná o vrozenou vadu.

Revmatoidní arthritida – (obr. 15) Arthritida je aseptické zánětlivé onemocnění, jehož příčina není zcela objasněna. Nemoc postihuje zejména klouby a změny na kostech jsou zpravidla symetrické. Nejčastěji jsou postiženy klouby ruky a nohy. Zánětlivá ložiska se vyskytují zejména na hlavicích metakarpálních kloubů a mezi proximálním a prostředním článkem. Zánětlivý proces začíná porózitou v oblasti kloubů a často končí ankylózou (= srůst).

Opava – Pivovar (kontext: 14 416) Na kostech ruky jedince datovaného do období středověku se vyskytuje výrazná deformace v oblasti karpálních a metakarpálních kostí. U levé ruky došlo na karpálních kůstkách k ankylóze (obr. 15). Ankylóza je v tomto případě asymetrická. Postižení drobných kostí ruky bývá také u degenerativního onemocnění, tzv. Heberdenova choroba a u lupénky (psoriasis). U každého onemocnění se však liší lokalizace jednotlivých deformit.

Vytvořil(a) Mgr. Anna Pankowská v 09:55, 12. 04. 2010